V létě před patnácti roky jsem začala psát svůj foodblog. Tehdy na jednoduché platformě blog.cz, která již tři roky neexistuje. Vilemínino zátiší ale přetrvalo. Počáteční vzhled byl jednoduchý, dochovalo se mi jen toto torzo stránky, zřejmě uložené jako printscreen. Nahoře byl určitě nápis Vilemínino zátiší, ale tady se jaksi nezobrazil, na druhém obrázku již ano. Byl to boj a s úpravami textů a obrázků si občas užívám dodnes :). Ale dnes už je vše jinak. Je na tom vidět, jak se technické možnosti i móda a styly mění.
pátek 25. července 2008
Proč a o čem
Ještě se to klube, dopéká a dovařuje, ale nějaké představy o blogu, tedy foodblogu, už mám. Však v zátiší není žádný spěch, krom toho u stolu se probírá i plno jiných věcí, než je jídlo a vaření, na ty tedy též dojde, proč ne.
Zatím není nic určité a definitivní, nápady přilétají a odlétají, někdy se zas schovávají a jsou sotva tušeným stínem…potřebují svůj čas, ale stůl je již prostřen, prostor v zátiší připraven a čeká.
O té době nových možností a kuchyňských objevů bude i má další knížka, zatím bez názvu, volně navazující na předchozí Zrnka všehochuti.
Za ty roky jsem vyzkoušela spoustu nových receptů, některé se mi osvědčily, jiné ne. Některé jsem zrecyklovala, jiné odložila. Bude jich už celkem víc jak šest stovek.
Zjistila jsem, že takové ty základní poučky, které jsem znala z dětství a mládí z domova, už upadají v zapomnění, a mladší generace nemají ponětí o tom, jak co při vaření funguje, které potraviny vydrží a které se zkazí, proč se něco srazí. Recepty je dnes proto nutné psát velmi podrobně, což ale zas může budit dojem, že jde o něco složitého. Tak mezi tím dodnes trochu bruslím… Baví mě dohledávat i původní (a jednodušší) verze všemožných receptů a jejich příběhy, tradiční jídla spojená s nejrůznšějšími svátky.
Blogy se pomalu přežívají, komunikuje se hlavně na sítích, ale to jsou jen takové stručnější výkřiky, mající jepičí život. I zde se prosazuje hlavně snaha rychle zaujmout až šokovat, vybudit emoce, chrlit nové a nové nápady, s tím související povrchnost, sebestřednost, všudypřítomný progresivismus… ostatně jako ve všech oblastech. Domácí jídlo, s láskou uvařené ze základních a dostupných surovin, bez spěchu a stresu, stojí jakoby v opozici. Myslím však, že je a bude vždy základem spokojené domácnosti a pomůže jejím členům přestát i nepříznivé časy.
Připíjím tak na dálku všem příznivcům Vilemínina zátiší a v duchu si s klasikem opakuji:
„Nemusím uspět, abych vytrval.“ *
*Félicité Robert de Lamennais
„Blogy se pomalu přežívají, komunikuje se hlavně na sítích…“ – to je hezké přečíst si na blogu po 15 letech :-). Každopádně gratuluji k výročí!
Díky, sama nevím, váhala jsem, co dál. Přece jen v těch zmatcích ve všem asi bude lepší vytrvat, i když to právě není módní. Důležitější se mi zdá přidržet se starých hodnot a tradic, navazovat na ně, a ne je odmítat jako přežité. Nevíme, kdy nám to pomůže.