Letos jsme na dovolenou s vnučkami a synem i na další týden s manželem chytli mimořádně nepříznivé počasí. Jezdíme leta do stejného penzionu s kuchyňkou. Vařím velmi jednoduše, vždy jen z pár surovin, aspoň něco si vezu hotové. Potřebovala jsem se však co nejlépe trefit holkám do chuti, je zázrak, když jedno jídlo jedí všechny tři. Užila se tvarohová bábovka v podobě muffinů, vydržela jedlá a nezkažená až do čtvrtka. Holky taky měly dvakrát holanďáky s brkaší a dýňovou omáčku s kuřetem a těstovinami. Ještě byly tuňákové špagety s rajskou ze sklenice a smetanová hříbková omáčka. Větší kousky hub jsem orestovala na másle s kouskem cibule, pak posolila a popepřila, zakryla poklicí a nechala dusit ve vlastní šťávě. Mám naučené z domova, že stačí houby nechat pustit vodu, pak ji vydusit, a jsou hotové. Hřiby jsem ale ještě trochu podlila, aby bylo omáčky víc a aby houby byly měkčí, ne však rozvařené na padrť! K tomu 1 až 2 smetany (ke šlehání) a je hotovo. Podle chuti lze i sypat sýrem nebo naopak dát omáčku k masu. Víc koření ani není potřeba.
Krom toho jsem vařila k večeřím dvakrát krupicovou kaši a míchaná vajíčka, jednou skoro jako smaženici, ale houbiček bylo málo. Borůvky stačily vždy tak na umazání pusy. Ale jedl se i meloun, banány, broskve. Ani jsem nestíhala fotit. Dvakrát jsme byli v restauraci, při příjezdu a odjezdu. Ono tam nějak moc není kam. Máme za to, že dlouho oblíbená lidovka u koupaliště už nestačí s dechem. Letos omezili služby (zahrádka bez obsluhy) a dost zvýšili ceny. Obsazenost proti jiným letům minimální. Někde zavřeno, chaty na hřebenech mají skutečně vysokohorské ceny. Vůbec se mi zdálo, že lidí přijelo méně, ani v těch několika hezkých dnech se jich nevalily nikam proudy.
Na další týden jsem už jídla z domova neměla, muž těm zavařeným masům doma nevěří. Byli jsme na obědě třikrát. Šlo to, ale nic zaznamenáníhodného. Snad jen že mi rostbíf polili jakousi pálivou červenou omáčkou a v jídeláku to vůbec nebylo zmíněné. Obsluha měl za to, že to všichni vědí, že to jejich kuchař tak vždy dělá. No, zvláštní. Hovězí z konzervy s rýží muži chutnalo, já ho měla s dušenými houbami. Pak jsme vařili též červenou omáčku a ještě jsem na pánvi pražila nějaké vepřové s bramborem a salátem. K tomu jsme zkonzumovali nějaká sladká pečiva, ovoce, jogurty a pudinky.
Navíc jsem u nějakého videoreceptu na jakousi buchtu, ke které podávali kávu, viděla pro mě zajímavý trik: totiž ušlehání mléčné pěny ve frenchpressu. Ten jsem měla s sebou a mohla jsem to hned vyzkoušet: byla jsem nadšená! Je to stejný princip jako takový ten válcovitý rychlošlehač, známý již z dob socíku. A když zrovna nic jiného po ruce není, funguje to skvěle s každým mlékem, tučným i polotučným, studeným i teplým. Do malého kávovaru jsem dala asi dva centimetry mléka a měla pěny spoustu. Ani to mytí není nijak náročné. Doporučuju!
Nejnovější komentáře