Ne, nezůstala jsem bez trouby, ta je v pořádku, ale vyzkoušela jsem pečení jen na sporáku v pánvi.
Proč se to může hodit? Nejen když se vám trouba odporoučí, ale i v nejrůznějších provizorních podmínkách třeba o dovolené, na koleji, v podnájmu. Taky jednočlenné domácnosti tuto možnost ocení, dá se využít za horka, neb se nerozpaluje tolik materiálu, obecně ušetří i energii.
Vypátrala jsem různé způsoby. Pro začátek jsem shromáždila recepty z kynutých těst.
Mimo nechávám možnosti jako běžnou přípravu palačinek, lívanců a všelijakých jiných placek, moučníky vyrobené zastudena z drcených sušenek i využití mikrovlnky a dalších přístrojů aj. Jeden další způsob zase využívá velkou a hlubokou pánev jako troubu, tedy dovnitř se vkládá nějaký rošt a na něj kovové formy s těstem. To budu teprve zkoušet.
Soustředila jsem se nyní na přípravu chlebů a pečiva slaného i sladkého na běžné pánvi s poklicí. Jako všechno, chce i tohle nejdřív vyzkoušet. Pánev může být nepřilnavá nebo smaltovaná železná, obojí funguje.
Nejvíc jsem potřebovala zkusit nějaký chléb či housky. Na bílý chleba jsem našla tip od žen s nedávnou válečnou zkušeností. Může se udělat normální kynuté těsto jako na rohlíky, z 500 g mouky (250 ml vody, sůl, půl droždí, lžíce cukru) je ho na velikou pánev 24-26 cm. Těsto s jogurtem jsem umíchala ze 450 gramů mouky, 1 lžíce cukru, 1 lžičky soli, půl droždí, 300 ml jogurtu a 3 lžic oleje. Dala jsem ho kynout do olejem vytřené mísy asi na 3/4 hodiny. K manipulaci s těstem je třeba si naolejovat ruce, aby se nelepilo. Pak jsem vymastila pánev, opět doporučuju i pečící papír. Těsto jsem na pánev rozprostřela, přiklopila a nechala ještě dokynout. Pekla jsem na st. 3-4 zase asi 20 min., pak jsem pomocí papíru a poklice chléb obrátila a dopekla z druhé strany. Je samozřejmě nižší než z trouby, ale propečený byl dobře, střídka ok. A vydržel mi dlouho, víc jak týden. Dávala jsem ho do ledničky a po pár dnech stačilo před podáváním osvěžit porce 10 vteřin v mikrovlnce.
Dalamánky jsem udělala podle tohoto receptu, na pánev jen z půlky. Tak hezké nebyly, ale šlo to. Pomazala jsem je trochu olejem a po 20 minutách obracela.
Pak jsem zkusila buchty. Na pánev 22-24 cm vyjde tak akorát běžné kynuté těsto z 300 g mouky (špetka soli, 2 lžíce cukru, 1 vejce, 100- 150 ml mléka, 2 lžíce oleje, 15 g droždí nebo 10 g sušeného). Po vykynutí jsem rozválela a ze čtverců udělala buchty, dala jsem je kynout do pánve vymazané tukem, přiklopila jsem poklicí. Také je dobré dát pod těsto pečicí papír a buchty potřít olejem i z boků. Pekla jsem na indukci jen na stupeň 2 až 3 (z 9) 20 až 30 minut, až mají zespodu barvu. Tedy po jedné straně mi chytly trochu víc 🙂 Povrch byl zatuhlý, ale bledý. Pomocí poklice jsem buchty otočila a dopekla dalších 10 či 15 minut dozlatova. Proti buchtám z trouby vyjdou trochu splácnuté. Taky se jim udělá trochu křupavá kůrka, když je víc omastíte, aby se nepřichytily. Jinak je to stejné jako z trouby, čili dobré. Pekla jsem i malé buchtičky k šodó, dala jsem pod ně více sádla a taky je mastila ze všech stran., tak chutnaly správně.
Všechna ta kynutá těsta se dařila upéci dobře, jen je třeba uhlídat spodní stranu, to chce trochu vychytat. Obrácením se lehce splácnou, což ale nemá na poživatelnost žádný vliv 🙂
Chcete-li si přečíst více o mém vaření a jak jsme se v devadesátkách a na začátku tisíciletí seznamovali se zahraničními pokrmy a surovinami, do té doby u nás nedostupnými, pořiďte si knížku Zrnka všehochuti, odkazy pod obrázkem vpravo.
