Když jsem aktualizovala Adventně vánoční rozcestník, kde se najde to hlavní o svátcích, jejich smyslu a samozřejmě i odkazy na moje recepty, musela jsem si povzdechnout, jak se sitauce tam zmiňované stále opakují… dávám spoustu odkazů do několika FB skupin a pořád dokola se řeší to samé, je to až únavné. Zdá se, že generace dnešních mladších hospodyněk během mládí snad nikdy do kuchyně ani nedošla a patrně i jejich matky mají dosti chatrné základy nebo jen nechuť a nedostatek času, ať nejsem nespravedlivá…
I proto chci vnučky co nejvíc u vaření zaměstnat, ukazovat jim věci a postupy, aby nebyly tak mimo. Ne vždy to vyjde, na hodně úkonů pořád nemají dost síly, občas taky se jim nechce, i když ta prostřední opakovaně a důrazně prohlašovala, že se chce naučit vařit všechno. Něco se tedy snad dělat dá. Ochutnávat syrová těsta a oblízat zbytky polevy nebo krému, to by jim šlo už dobře:) Třeba ty perníčky větší holky vykrajovaly a spojovaly, malá zas pomáhala zdobit. Nevadí, že to není dokonalé. Nebo důlky – v tom se už holky hodně zlepšily!
Vánoce jsou tradice, tak letos ani nezkouším žádná nová cukroví. To, co je teď v módě, tedy spíš malé dortíky s krémy včetně makronek se mi nezdají dost vánoční. Udělala jsem jen z nouze, aby mi nežluklo sušené mléko, zkušební dávku tzv. domácího marcipánu nebo též tzv. bílé čokolády. Ani s jedním to nemá moc společného, leč vnučkám moc chutalo, tak pár kousků na mísu můžeme dát. Na nepečené cukroví ze sušeného mléka jsem v robotu spojila 150 g sušeného mléka, 200 g moučkového cukru, 40 g změklého másla a 3-4 lžíce vody. K tomu se přidá trochu vanilkové nebo mandlové příchutě, aroma, já měla zbytek semínek z lusku. Lepivá hmota se dobře rozválí mezi dvěma pečícími papíry na asi 3 mm silnou placku a vykrájené tvary se nechají schnout. Lze udělat i do formiček, z kterých tvary dostanete právě až po tom vyschnutí. Uchovat se samozřejmě musí v suchu a klidně i teple.
Advent není obdobím klidu ani u nás. Vždy se objeví i nějaké komplikace, které toho hodně změní, třeba onemocnění dalšího prarodiče. K tomu nyní přibývá všelijakých dalších povinností a zkrátka je to fičák. Jíst, a tedy vařit se musí i ve všední dny, spíš opakuji, co kdo rád: dýňová omáčka s kuřetem, kapustové karbanátky, bílá klobása se zelím, čočka, květákové placky, mexický guláš, filé, lívance, skořicové šneky, muffinky… Mám upečeno i linecké, trubičky a pracny, tak to už bych těch devět druhů měla stihnout.
