Bylo, nebylo – jednoho krásného dne se mi ozvali z TV Prima, zda by se mnou nemohli natočit nějaký recept do Vychytávek Ládi Hrušky… jedna redaktorka mě našla na Facebooku, že hledají někoho z Prahy. Nu, potěšilo mě to, samozřejmě, tak jsem ráda souhlasila. Vše se na několikrát domluvilo, vybrali jsme vhodný recept, a den natáčení brzy přišel.
Louhované preclíky jsou sice nenáročné na suroviny, ale příprava chce svoje. Protože už nějakou zkušenost s natáčením z minulosti mám, bylo mi jasné, že musím mít více těst, aby se nečekalo na kynutí, taky pro jistotu várku už hotového, kdyby se něco pokazilo…
Během domlouvání mě ovšem začala zlobit trouba, horkovzduch nešel. Šikovný servisák mi však poradil, jak to obejít, tak jsem nemusela ještě řešit novou troubu. Rovněž jsme tou dobou prožívali v rodině další smutné události a dva dny před natáčením nás ještě trochu vytopila sousedka, čili to skutečně vyšlo do třetice… ale nakonec se vše nějak poskládalo.
Hlavně jsem si potřebovala preclíky vyzkoušet, neb jsem je pekla naposled zhruba před rokem, naštěstí se zkušební várka celkem vydařila. Podle ní jsem si nastavila podrobný postup, ujasnila, co si mohu a musím připravit předem, co do čeho dám a jaké nádobí použiju. Vzpomněla jsem si, že natáčet v kuchyňském koutě moc nešlo, tak jsem ještě našla malý vařič, který by mohl posloužit k louhování.
Den předem jsem ještě upekla další várku a taky pár škvarkovozelných placek, abych nabídla něco štábu. Věděla jsem totiž, že přijde asi šest lidí, z toho jen jedna žena. Rovněž jsem musela trochu poklidit, zastrkat někam všelijaké přebytečné předměty i malůvky od vnuček z lednice a přemíru hraček.
Ráno v natáčecí den jsem zadělala nové těsto a dochystala, co mě ještě napadlo. Když štáb přišel, hned rozhodli, že se bude točit u velkého stolu, tedy robot i vařič se tam přemístí. Na všemožné jejich vybavení byt vypadal najednou moc malý, ale vešlo se vše. Nejprve se instalovaly reflektory a světla, točily zkoušky, odstraňovaly se zbytečnosti, zalepovaly značky výrobců. Probíral se scénář, mluvili jsme trochu o mně i o knížce Zrnka všehochuti. Tréma mě nedostihla, tak to šlo.
Nejprve jsme natáčeli přípravu těsta, které jsem se pak rozhodla šoupnout ke kynutí opět do trouby. Vzala jsem z ní to ranní těsto už dobře vykynuté a na kameru motala preclíky, Láďa pomáhal. Následoval odpočinek na balkoně, tedy ne náš, ale preclíků, aby zatuhly. A že prý ještě nějaké foto z toho balkonu – ajajaj, tam jsem zrovna moc neuklízela, balkon je takový pracovní, no ale že prý jen ty preclíky, tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat! Nabídla jsem všem ty placky, chutnaly. Mezitím jsem připravila lázeň na louhování a dala nahřát troubu.
Po chvíli jsem louhovala, to taky těžké nebylo. Preclíky nabudou, vyplavou a zůstanou už pevnější, manipulace s nimi je tedy snadná. Posypali jsme je solí, kmínem a sezamem a já vzala plech a nesla do trouby, což se zrovna kvůli světelným podmínkám točilo třikrát… Otevřela jsem troubu a vtom jsem si uvědomila, že je tam to další těsto ke kynutí! Automaticky jsem po něm rychle sáhla – pořádně jsem si spálila ruku! Zaječela jsem, ale stihla mísu s těstem odhodit na linku, plech šoupnout do trouby a potom si teprv pustit na prsty studenou vodu… Nadávala jsem si, že jsem na to zapomněla! Těsto bylo k nepotřebě a mikrotenový sáček pěkně napečený na míse, ale jen zvenčí. Aspoň že tak. A jelo se dál.
Ještě se točilo, jak preclíky v troubě kynou. Během dalšího povídání na kameru včetně opakovaného závěru jsem precle vypekla skutečně do úžasné barvičky, vytáhla jsem je na poslední chvíli! Dostala jsem tradiční dárky, prkénko, chňapku a hrneček s logem.
Pak už se začala sklízet technika a další věci. Celé natáčení proběhlo bez zádrhelů a prý jsem pěkně mluvila a možná z toho bude ještě někdy něco dalšího. Na odchod si ještě štáb zakousnul vlažné preclíky, velmi vychvalované. Vše se sfouklo za necelé tři hodiny. Pořad se má vysílat 16. března.
