Svatomartinské posvícení

Nejspíš nebudou vonět pečené husy celým městem, jak tomu bývalo ve středověku…ale svatomartinské hodování se blíží.

Posvícení byla výroční slavnost v neděli před svátkem světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Vzhledem k tomu, že se oslavovalo ukončení polních prací, byl to jeden z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu. Slavívalo se většinou na podzim, tedy v období, kdy již byl nový mák do buchet, zásoba čerstvé mouky a vajec, zralé švestky na povidla a vykrmené husy na pekáč. V Čechách se slavnost nazývala posvícení, na Moravě hody.

Dříve se slavilo téměř v každé farnosti v jinou dobu. Lidé chodili do okolních obcí, aby navštívili své příbuzné a přátele, nebo aby něco utržili za prodej různého zboží. Také se jim díky této slavnosti naskýtala možnost dobrého jídla a zároveň odpočinku od práce. Slavilo se od soboty do úterý, předcházelo několik dnů příprav. Končila služba a sjednávala se nová – pole holá, následné práce byly taky hotové, čili přišel čas na vyplacení mzdy. A to se neobešlo bez jídla, kterého bylo všude plno.

Vo posvícení všecko to voní, tak jako v apatyce.

Tu voní jítrnice, tu zase koláče z pece.

Ten, kdo by nešel na posvícení,

ten by byl blázen přece!

V interpretaci lidových tradic s jídlem spojených se obvykle předpokládá, že byla bída, a to u všech vrstev společnosti a kontinuálně, což tedy je poněkud přehnané. Vlivem toho je řada zvyků poněkud zkreslená. Taky se přehlíží, kdy se k nám dostaly dnes neodmyslitelné potraviny jako brambory nebo řepný cukr. A to nemluvím o zcela jiném životním rytmu, podílu fyzické práce, ustavičné zimě, stavu hygieny či zdravotní péče.

Císař Josef II. chtěl nějakým způsobem oslavy sjednotit . V zájmu určité unifikace hospodářství nelibě nesl, že v každé vsi se zastavila jakákoli činnost v jiné době a chtěl, aby se i tyto oslavy konaly víceméně v jednom termínu, a proto vydal r. 1787 nařízení, kterým stanovil termín na „neděli po svátku svatého Havla“. Poslušní poddaní přijali toto nařízení velice nadšeně. Sedláci to uvítali, protože strojit posvícení opakovaně bylo nákladné a přicházelo velké množství hostí, o které ani nestáli…hosti nepozvaní, z města i zámku, které nešlo odmítnout, všichni řemeslníci, i chasa a chudina, a zneužívali pohostinství na statku.

Od té doby slavili třetí neděli v říjnu tzv. „císařské hody“ nebo také „havelské posvícení“, ale mimo nich dál i svoje místní posvícení, tzv. „naše posvícení“. Bylo možno slavit i svatomartinské posvícení.

Krom mladého vína k svatomartinskému menu patří pečená husa, připomínající, jak se kněz Martin z Tours schovával ze skromnosti před církevními vyslanci mezi husami, které ho prozradily kejháním.

Svatý Martin přijíždí na bílém koni, zjeví se dětem a zase zmizí. Ty pak hledají svatomartinská světýlka, někde se s lampiony hledá Martinský poklad nebo se připaluje světýlko, dávají rohlíčky.

Tradici svatomartinského vína křísí vinaři asi od roku 2005 a časově i tematicky téměř koresponduje s francouzským svátkem Nového Beaujolais (vždy jednotně po celém světě třetí čtvrtek v listopadu). Mladá svatomartinská vína se mají vypít do Velikonoc.

Proti nejrozšířenějšímu receptu na husu s červeným zelím doporučují vinaři jiné kombinace: zelí prý spolehlivě zabijí víno, k sobě se moc nehodí.
Husa nebo kachna se může vycpat jablky a cibulí, podlévat vínem. Dělá se i s hruškami, švestkami, zázvorem, dýní, s ořechovou nebo kaštanovou nádivkou, perníkem. Může být s knedlíky všech druhů, s bramborovými lokšemi, šťouchanými brambory, šouletem, ba našla jsem i jeden recept s rýží.
Krom hlavního chodu se na předkrm nabízí něco z husích jater a drůbková polévka kaldoun (i kaldon).

Už několik let peču i martinské rohlíčky, kynuté i nekynuté s droždím, jsou i rychlé recepty s tvarohem či zakysanou smetanou.  Martinské podkovy, tedy rohlíky, které se dávaly jako součást mzdy, byly větší, vlastně takové ohnuté záviny bez špiček. Na Prácheňsku dávala děvčata chlapcům sladké a vyparáděné hnětynky, plné cukru, másla a vajec o posvícení v hospodě za to, že s nimi hoši celý rok tancovali…. Těsto může být kynuté, lité do formiček, vykrajované, linecké-křehké, ozdobí se cukrářskými kvítky, holubičkami, srdíčky a bílou polevou. Jejich jeden druh v rodině pečeme jako vánoční cukroví-gausovky.

V rodině jsem zavedla naše posvícení – alžbětinské, 19. listopadu. Už se něco chystá i letos, snad to vyjde, o tom ale později, starší tipy zde  a zde.